Lékař Josef Štolfa o tom, jak můžeme pomoci drogově závislým a proč stimulanty nahrazují heroin

Přečteno 20664x

Josef Štolfa je už víc než deset let vedoucím katedry všeobecného lékařství Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Připravuje tedy mladé lékaře pro praxi v České republice a v zemích Evropské unie. V rámci své vlastní praxe ale řeší i drogové závislosti. Čím dál víc mu do ordinace chodí lidé, kteří mají problémy s takzvanými stimulačními drogami. Ty začali brát, aby byli výkonnější v zaměstnání. Podle Štolfy je to však cesta k celkovému propadu a k závislostem. U stimulantů je ale přece jen větší šance na vyléčení než třeba u heroinu. 

S lékařem Josefem Štolfou jsem řešila v řadě článků "populárně zdravotní témata". Při jedné z konzultací nad takovým tématem mi prozradil, že se 15 let věnuje také drogově závislým. K léčení závislostí se dostal vlastně náhodou. Nešťastnou náhodou. „Přivedl mne k tomu příběh dcery mé přítelkyně, která se dostala do těžké závislosti na heroinu ještě předtím, než jí bylo patnáct,“ říká. O problematiku se sám začal zajímat. A zaujala ho natolik, že začal praktikovat takzvanou substituční léčbu. Jedná se o péči, která je poskytována lidem závislým na opiátu. „Princip je takový, že je podáván jiný opiát, farmakologicky čistý, při kterém nezůstávají po aplikaci žádné jehly a stříkačky,“ vysvětluje lékař.

Jak to dopadlo s tím děvčetem?

Celkem špatně. Prošla samozřejmě infekcí žloutenky typu B i C, pro krádeže byla ve vězení a pro recidivu opakovaně vězněna. V současnosti si nejsem jistý, zda je doma nebo ve výkonu trestu. Je z ní poměrně nehezká a tlustá žena bez zájmu...

Pomohla by jí substituční léčba?

U takzvaného fyzického typu závislosti je to zatím jediný možný druh léčby. Fyzicky závislý člověk má při vysazení látky známky abstinenčního syndromu, který může vážně ohrozit jeho zdraví a v krajním případě i život.

Dá se substitucí ona závislost vyléčit?

Dávky náhradního opiátu se postupně snižují a cílem je, abychom u pacienta dosáhli trvalé abstinence. Jenže to je opravdu dlouhodobý cíl. Ve většině případů spíš usilujeme o stav, kdy toxikoman na substituční léčbě nezvyšuje dávky podáveného opiátu a je schopen žít běžným životem v rodině i v zaměstnání bez komplikujících zdravotních postižení.

Platí to i pro jiné návykové látky?

Ostatní látky, které nezpůsobují těžkou fyzickou závislost, což je třeba většina stimulačních látek, nemají specifickou substituční léčbu. V tomto případě léčba spočívá v individuálním přístupu, zpočátku podáváme léky, které tlumí příznaky bažení po droze při postupném snižování dávky. A s tím jde ruku v ruce psychoterapie.

Související…

Život dnešních teenagerů v kostce: Méně drog, více depresí a lékůIvan Douda: Drogy vymýtit nelze, můžeme zlepšit Harm ReductionI bývalí narkomani si zaslouží práci. Kdo jim pomáhá začlenit se zpět do společnosti?

Pacient tedy musí být přesvědčený, že se chce léčit. Musí tedy spolupracovat...

Jednoznačně. Rozhodnutí nastoupit léčbu musí vzejít od toxikomana. Jenže ten o ukončení užívání nezačne přemýšlet v době, kdy mu užívání přináší pozitivní a příjemné prožitky. Teprve prohlubující se závislost přináší fyzické i zdravotní potíže, selhávání v zaměstnání, rodině a ztrátu finančních prostředků.

V případě stimulantů se objevuje závislost častěji u lidí, kteří jsou vysoce exponovaní, přetížení a v trvalém stresu.

Tady bývá moment zlomu. K zahájení léčby je samozřejmě potřeba velká motivace, kterou závislému člověku může poskytnout především jeho nejbližší okolí. Lékař nemá prakticky žádnou šanci stav pacienta měnit, dokud se sám nerozhodne.

Je v dnešní době nějaká věková skupina lidí, kteří mají větší dispozice, aby do drogové závislosti spadli?

Mezi léčenými jsou jak osoby velmi mladé, tak lidé kolem 60 let věku, lidé se základním vzděláním, stejně tak jako vysokoškolsky vzdělaní lidé, pocházejí ze spořádaných rodin i z těch sociálně či vztahově slabších. Spíš než o náchylnosti k drogové závislosti lze hovořit o zranitelnosti. A nejzranitelnější jsou opravdu především děti a mladí jedinci. Tady je největší vliv dnešních „party“. Zranitelná mládež se sklonem k revoltám zaexperimentuje s drogou a někteří pak její příjemné účinky vyhledávají.

Ovšem v případě stimulantů se objevuje závislost častěji u lidí, kteří jsou vysoce exponovaní, přetížení a v trvalém stresu. Stimulační drogy krátkodobě dodají sílu, potlačí hlad a únavu a umožní pracovat ve vysokém tempu. To je ovšem vykoupeno následným propadem v práci a nutností odpočinku nebo aplikací další dávky.

Pozná takový člověk, že už je závislý?

Zpočátku ne. Vzniku fyzické závislosti si člověk nevšimne, a i když se frekvence tužeb po droze a jejich aplikace zvyšuje, tak se člověk přesvědčuje o tom, že bude-li chtít, tak s užíváním drog skončí. Jenže objektivně to tak nebývá. Přiznání závislosti přichází většinou až s těžšími projevy abstinenčního syndromu.

Mezi lidmi koluje mýtus, že závislí lidé návykovou látkou řešili nějaký svůj problém, stres a depresi. Tak tomu nebývá.

Poznají blízcí na dotyčném, že je drogově závislý?

Varujícími příznaky by mělo být zanedbávání běžných aktivit, práce, rodiny. Všimnout si lze také hubnutí, ztráty zájmu o svoji osobu a podobně. Naproti tomu u stimulačních drog může být zase podezřelý i stav zvýšené aktivity, excitace a výkonnosti v souvislosti například s váhovým úbytkem.

Modelová situace: Zjistím, že můj blízký bere drogy. Co bych měla udělat, abych mu pomohla?

Neexistuje jednoznačný návod. Váš blízký se o tom ve většině případů s vámi nebude bavit a svůj stav bude bagatelizovat. Vy byste se měli zejména pokusit dozvědět všechny informace o návykové látce nebo se pokusit identifikovat stupeň závislosti. Proto je dobré třeba i oslovit nějaké blízké centrum, které se závislostem věnuje. Samotnému rozhodnutí blízkého vstoupit do léčení můžete pouze citlivě napomáhat a posilovat jeho vlastní motivaci. Víc dělat nemůžete.

Může drogová závislost souviset s rozvojem některých duševních poruch, jako je třeba schizofrenie?

Jednoznačně to potvrdit nelze. Existují typy návykových látek, u kterých se objevily příznaky psychického onemocnění tohoto typu, ale pokud je mi známo, šlo především o užívání hub lysohlávek.

Proč lidé berou drogy?

Podle mě většinou z počátečního experimentu. Pak z přecenění příjemných prožitků z užívání návykové látky. Mezi lidmi koluje mýtus, že závislí lidé návykovou látkou řešili nějaký svůj problém, stres a depresi. Tak tomu nebývá, a pokud ano, pak na počátku závislosti mohly stát spíš medikamenty určené k uklidnění. Ve většině případů u závislých nenajdete racionální důvod, proč se závislostí začali.

Jaká je dnes situace v Česku ve srovnání s předchozími roky?

Obecně se situace dramaticky nezhoršuje, ale ani nezlepšuje. V 90. letech, prakticky až někam nad rok 2000, převažovalo užívání konopných drog a významně narůstal počet osob závislých na heroinu. V současné době se heroin v tabulce propadá a jeho místo zaujímají stimulační drogy, ale také léčiva určená původně k substituční léčbě.

Je možné se z drogové závislosti vyléčit úplně?

Podle mé zkušenosti se z těžké opiátové závislosti fyzického typu zcela vyléčit nelze. Substituční léčbou, motivací a úsilím závislého a jeho nejbližšího okolí lze v optimálním případě docílit dlouhodobé abstinence. To ovšem za cenu toho, že tento člověk je buď na malé dávce substitučního preparátu, nebo i bez, ale s přetrvávajícími příznaky bažení. Stimulační drogy mají předpoklad vyléčení o něco lepší.

Kateřina Lukášová

Kateřina Lukášová

Novinářka, učitelka jógy a instruktorka trx. Milovnice zdravého života, knih, zvířat, filozofie a historie. Ráda píše povídky a chystá se na román.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.