Mají práci, rodinu, kolegy i známé, se kterými si mohou zajít na pivo. Jenže když přijde těžké období, najednou zjistí, že nemají komu zavolat. Mužská přátelství často nekončí hádkou ani zradou. Pomalu mizí pod nánosem každodenních povinností. A jejich ztrátu si někteří muži uvědomí až ve chvíli, kdy potřebují někoho, kdo je skutečně vyslechne.
Když zjistíte, že vlastně nemáte komu zavolat
Táhne vám na padesát, procházíte náročným životním obdobím, ať už kvůli rozvodu, nebo třeba problémům v práci. Rádi byste si o tom s někým promluvili. Telefon máte plný kontaktů na kamarády, se kterými jste toho tolik prožili. Jenže pak si uvědomíte, že většinu z nich jste neviděli celé roky a možná už si ani nemáte co říct.
Své soukromí nechcete rozebírat v hospodě, před kolegy ani se známými, se kterými se občas potkáte. Najednou vám dojde, že nemáte nikoho tak blízkého, komu byste se mohli svěřit. Lidé, kteří kdysi patřili k vašemu každodennímu životu, se z něj postupně vytratili. A vy vlastně ani nevíte, kdy přesně se to stalo.
Přátelství, která nezaniknou. Jen pomalu zmizí
V mládí vznikají přátelství tak nějak snadněji. Ve škole, v práci nebo při nejrůznějších volnočasových aktivitách. Člověk ještě nemá tolik povinností, a tak zbývá dost času na společné večery, výlety, telefonáty i zážitky, na které se později vzpomíná celé roky. Setkávat se pravidelně je samozřejmé, nikoli něco, co je potřeba plánovat týdny dopředu.
Přátelství často neumírá kvůli konfliktu. Umírá kvůli tomu, že ho nikdo aktivně neudržuje.
Jenže pak přijde rodina, děti, práce a každodenní kolotoč, ve kterém už na přátele nezbývá tolik prostoru. Jeden kamarád se odstěhuje, druhý tráví víkendy s rodinou, třetí se ozývá čím dál méně. A vy sami postupně zjišťujete, že už vlastně nemáte kdy se s někým potkat. Když se náhodou objeví volný večer, využijete ho třeba ke sportu, kultuře nebo odpočinku.
Nikdo nemusel udělat nic špatného. Nikdo se s nikým nepohádal ani se vědomě nerozhodl dlouholeté přátelství ukončit. Jen se život změnil a společné chvíle začaly ubývat. Z občasných telefonátů se staly zprávy k narozeninám, ze společných víkendů jednou za čas pivo a z blízkých kamarádů lidé, o jejichž životě toho víte čím dál méně.
Přátelství často neumírá kvůli konfliktu. Umírá kvůli tomu, že ho nikdo aktivně neudržuje.
Kamarád na pivo ještě nemusí být člověk, kterému se svěříte
Jenže u mužských přátelství může být ještě jeden háček. Nejde totiž pouze o to, jak často se lidé vídají, ale také o to, co je vlastně spojuje a jak blízko k sobě dokážou pustit jeden druhého.
Antropolog a evoluční psycholog Robin Dunbar, který se dlouhodobě zabývá lidskými vztahy, upozorňuje na rozdíly ve způsobu, jakým muži a ženy často navazují přátelství. Zatímco ženské přátelství může být více založené na osobním sdílení a zájmu o druhého člověka, mužské vztahy se podle něj častěji utvářejí kolem společných aktivit. Muže spojuje fotbal, golf, hudba, sport nebo třeba pravidelné návštěvy hospody.
Mužská přátelství podle něj mohou fungovat trochu jako členství v klubu. Důležité je, že člověk patří do stejné party a sdílí s ostatními společný zájem. Setkávání se pak točí především kolem toho, co spolu lidé podnikají, a rozhovory často slouží hlavně k pobavení a společnému smíchu. Hluboké emocionální rozhovory nemusejí být běžnou součástí takových vztahů.
Skutečně blízký vztah nevznikne přes noc.
To samo o sobě není špatně. Společné zážitky dokážou lidi spojit na celý život a přátelství nemusí znamenat, že si při každém setkání budou svěřovat své nejhlubší obavy. Někdy stačí, že si spolu dobře zahrají tenis, vyrazí na výlet nebo se v hospodě zasmějí všemu, co se jim během týdne přihodilo.
Problém nastává ve chvíli, kdy společná aktivita zůstane jediným pojítkem. Muž, který se právě rozvádí, přišel o práci nebo má strach z toho, co ho čeká, může zjistit, že vlastně neví, jak s kamarády otevřít něco osobnějšího. Zvykl si na vztahy, ve kterých se společně něco podniká, ale o vlastních pocitech se příliš nemluví. A tak raději dál předstírá, že je všechno v pořádku.
Může mít kolem sebe spoustu lidí, se kterými rád tráví čas, a přesto ani jednoho, kterému by dokázal bez rozpaků říct, že se mu život právě rozpadá pod rukama.
Proč je tak těžké najít si nové přátele
Že nejde jen o individuální zkušenost, naznačují také americká data. Podle průzkumu Survey Center on American Life z roku 2021 uvedlo 15 procent amerických mužů, že nemají žádné blízké přátele. V roce 1990 to přitom byla jen tři procenta. Zároveň klesl podíl mužů, kteří měli deset nebo více blízkých přátel, z 33 procent na 13 procent. Nejde o údaje za Česko, ukazují ale, že úbytek blízkých vztahů je tématem i za oceánem.
Psycholog komunikace Jeffrey Hall z Kansaské univerzity, který se zabývá přátelstvím, upozorňuje také na to, že skutečně blízký vztah nevznikne přes noc. V dřívějším výzkumu odhadl, že k vytvoření blízkého přátelství může být potřeba až 200 hodin společně stráveného času. Nestačí tedy někoho párkrát potkat v posilovně nebo s ním prohodit několik slov u kávy. Vztah se prohlubuje postupně, opakovaným setkáváním a vzájemným zájmem.
V dospělosti už takové příležitosti nepřicházejí samy od sebe. Člověk musí udělat první krok, navrhnout další setkání a dát najevo, že o vztah skutečně stojí. Právě to může být pro někoho nezvyklé. Pokud byl dosud zvyklý vídat kamarády hlavně díky společnému sportu, práci nebo pravidelným setkáním party, může mu chybět zkušenost s tím, jak přátelství rozvíjet i mimo tyto situace.
Muži se učí, že zranitelnost je slabost
Vývojová psycholožka Niobe Way z Newyorské univerzity navíc upozorňuje, že chlapci se už od dospívání mohou setkávat s tlakem, aby přílišnou citovou blízkost s jinými chlapci nepovažovali za něco žádoucího. Otevřenost a zranitelnost mohou být vnímány jako známka slabosti nebo jako něco, co se k mužství nehodí.
Potřeba blízkých přátel přitom mužům není cizí ani nepřirozená. Podle Way se spíš mohou postupně naučit své potřeby potlačovat. A když jim pak v dospělosti začne chybět někdo, komu by mohli důvěřovat, nemusí být snadné vrátit se k něčemu, co se dlouho učili nedávat najevo.
