fbpx

Riziko, kterému jsou děti vystaveny v digitální džungli, lze do velké míry eliminovat, tvrdí Zbyněk Malý, konzultant online bezpečnosti ze společnosti Anect.

Zveřejněno: 10. 7. 2018
Přečteno 3498x

Děti jsou nejohroženější druh v online mediálním světě a je úkolem rodičů a školy je na to připravit, tvrdí Zbyněk Malý, se kterým jsme probrali Modrou velrybu (to je ta hra, ve které je šikana dětí ústředním cílem), sociální sítě i nezodpovědnost rodičů, kteří dětem dávají často špatný příklad. Nemusí být ale vše ztraceno, jen je potřeba se mladým lidem věnovat a donekonečna opakovat zásady bezpečného chování na síti, které jsou někdy až kuriózně jednoduché.

Facebook bude pro mladé až od 15 let. Jak je možno v rámci zákona tuto hranici vymáhat?

Možné to není. Je to nevymahatelné. Ten patnáctý rok zvolili naši poslanci kvůli trestní odpovědnosti a kvůli tomu, že v patnácti už máte občanský průkaz.

Není trochu kontraproduktivní stanovovat jakoukoliv hranici? K čemu ty hranice slouží, když se to dá tak jednoduše obejít?

Facebook ta opatření přijmout musí ze zákonných důvodů. Souhlas s pravidly je jednoduchý krok – nedokážu si ale představit, jak by vypadalo, kdyby chtěli důsledně kontrolovat všechny, kteří si na Facebooku zřizují účet. To není technicky možné.

Univerzální věk pro vstup do online prostoru neexistuje – důležitá je vyspělost dítěte.

V kolika letech by se měly děti samy pohybovat volně online?

Univerzální věk neexistuje, záleží to na vyspělosti daného dítěte, které si musí uvědomit, jak se dají zneužít informace online. Není to ale jen záležitost mladé generace, občas žasnu i nad tím, co dokážou dát online dospělí. Typický příklad: zítra odjíždíme na dovolenou, budeme tam 14 dní, všichni už se hrozně těšíme. To je pobídka pro zloděje: máme 14 dní na to vybílit jim byt.

Jaké další chyby online děti dělají?

Největší chybou je zveřejňovat cokoliv bez rozmyslu. Třeba osobní informace. Když se na dítě zaměří někdo, kdo jej chce šikanovat, tak si to uvědomí, ale už je pozdě. Dítě má kamarády, ale má i nepřátele a ti informace shromažďují. Navíc pravidla Facebooku říkají, že když něco na svém profilu zveřejníte, přestává to být vaším vlastnictvím.

Čili je to spíš o tom, jaké informace člověk dostane dopředu.

Ano, a dostávat by to měl ze všech stran – od rodiny a taky od školy, ať už od spolužáků nebo od kantorů. Tam je potřeba ta evangelizace, budování povědomí o bezpečnosti, aby děti uměly chránit samy sebe. Existují prostě základní věci, které je potřeba dodržovat: taky nepůjdete na nádraží a nebudete všem vykládat, že se vám narodil bratříček. Ale na sociální síti to klidně zveřejníte a přečíst si to může kdokoliv.

Neulehčuje to potenciálním útočníkům anonymita na internetu?

Anonymita na Facebooku je iluze. Cokoliv řeknete, dá se s vámi provázat. I kdybyste si vytvořili profil s názvem Franta Novák III.  Útočníci si často vytvářejí falešné profily, ale nikdy se nemůžou vžít do role teenagera plně. To je komplexní záležitost, ovlivňuje to styl řeči, vyjadřování, druh publikovaných fotek… vytváření fake profilu je náročná záležitost.

Anonymita na Facebooku je iluze.

Od kolika let hrozí dětem vážné nebezpečí?

Typicky začíná ohrožení ve chvíli, kdy děti dostanou mobil, většinou tedy v první nebo druhé třídě. A nemusí mít smartphone, i přes SMSky lze šikanovat.

Podle čeho si šikanující vyhlédne svou oběť?

Jsou to dvě skupiny lidí. Typičtí zástupci té první: královna třídy plus její princ, kteří komunikují s ostatními stylem „já jsem ten nejlepší a vy mi budete sloužit“. Druhý případ jsou ti ušlápnutí, nenápadní vzadu a tou šikanou se spíš brání. Než byste vy zaútočili na mě, zaútočím já na vás.

Jak vypadá šikana ve třídě?

Třeba si děti nahrají někoho, kdo se ztrapní při zkoušení a dají to na sociální sítě. Když to pak hned má miliony komentářů, na dětskou psychiku to opravdu nepůsobí nejlíp.

Co v takovém případě doporučíte?

Určitě desatero Linky bezpečí. Musíme prostě připravit děti na to, co se může stát, a poskytnout jim návod, jak by měly reagovat. Určitě je potřeba jednat s rozmyslem a citlivě. Hlavně děti naučit, že není možné oplácet nepěkné věci stejným způsobem.

Před několika lety byla postrachem dětí hra Modrá velryba…

… a stále zůstává hrozbou. Loni zablokovala policie server, který útočil na Českou republiku.

Jak ta hra funguje?

Modrá velryba neboli plejtvák obrovský páchá sebevraždu tím, že skočí na pobřeží. Cílem hry je osvobodit se od starostí tohoto světa.  Princip je jednoduchý: nudící se dítě dostane informace o hře, ze zájmu se tam jde podívat, zaregistruje se, přihlásí se a plní různé sebedestruktivní úkoly. A jak jednou začne, není cesty zpět – vystoupit je nemožné, protože kurátoři hry vás začnou vydírat. V některých případech dost drsně, například vyhrožují útokem na rodinu.

Jak z toho ale ven?

Zákazy nepomůžou. Děti si najdou způsob, jak se k sociálním sítím dostat. Je to na škole a na rodině, aby se to začalo řešit. Například ve škole: k čemu potřebují děti vědět, z čeho se skládá počítač uvnitř? Je lepší se zaměřit na bezpečné chování v kyberprostoru.

Co je Linka bezpečí a jak funguje?

Anonymní telefonická poradna pro ohrožené děti. Sedí tam dětští psychologové, kteří dokážou dítě usměrnit a zklidnit a také doporučit, jak postupovat dál. Souvisí to s rozmachem digitální komunikace – před 15 lety nebyly sociální sítě tak rozšířené, dnes je na nich každý.

Zmínil jste Desatero Linky bezpečí  – uvedete nejdůležitější bod?

To vzniklo časem jako typizované příklady. Je důležité si uvědomit, že kyberprostor je dobrý sluha, ale zlý pán. A úplně nejdůležitější zásada: pokud se děje něco, o čem nejsi přesvědčený, že je v pořádku, svěř se s tím.

desatero strana 1
desatero strana 2


Zdeněk Strnad

Zdeněk Strnad (zs)

Nové technologie, komunikace, média, společnost. Horké sprchy a studené pivo.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.