Není moudré nechat stát v rukou někoho, kdo ho chce řídit jako psychopatickou firmu.

Přečteno 9048x

O psychopatech toho bylo v poslední době řečeno i napsáno mnohé. Že ale mají psychopati svoji vlastní organizaci, to jsem se dozvěděla až minulý pátek – na konferenci o psychopatii. Jak vypadá psychopatická korporace? Jaký je profil korporátního psychopata? A když lidé do psychopatické organizace nastoupí, co to s nimi udělá?

Do zaplněného sálu přicházím za pět půl deváté, tedy přesně načas. Muži i ženy sedí v napjatém očekávání. Zabírám jedno z posledních volných míst. Stolek sdílím s dvěma dámami z oddělení dětské neurologie. Jsou zde koučové, psychologové, studenti, pracovníci HR ale i lidé z řad široké veřejnosti, kteří mají co do činění s psychopaty. 

Související…

Psychika jako politický systém: Vládne vám v hlavě diktátor, nebo anarchie?Jan Hovora: Průmysl 4.0 není jen o technologiích, ale hlavně o schopnosti firem se jim přizpůsobitPozitivní myšlení vám pomůže dosáhnout vysněných cílů

Hned na úvod iniciátor a odborný garant akce docent Radek Ptáček osvětlil, proč se s Institutem psychologie rozhodli uspořádat druhý ročník: „I podle ohlasů z první konference o psychopatii se ukázalo, že se jedná o velmi aktuální společenské téma. Kdybych měl shrnout poznatky, ke kterým jsme od loňska dospěli, vypadalo by to asi následovně: psychopatů je mezi námi poměrně hodně a nedá se s tím nic moc dělat. Ale můžeme veřejnost informovat o tom, jak je rozpoznat a jak se jim bránit.“ A plynule pokračoval přednáškou o psychopatických korporátech. Takže se pohodlně usaďte, začínáme.

Psychopatické korporáty

„Korporace jdou nemilosrdně za svým egoistickým zájmem bez ohledu na to, že poškozují druhé (lidi, životní prostředí…),“ hlásal slajd úvodní části prezentace. Platí zde svůj k svému? Korporace totiž psychopaty údajně přitahují. Ba co víc, dokonce je aktivně poptávají a samy nadšeně přijímají do svých řad. Psychopati můžou přitom být pro firmu značným rizikem. Jsou totiž velmi odolní vůči následkům, které plynou z jejich činů, někteří se dokonce těmito následky baví.

Psychopati můžou být pro firmu rizikem, přesto je korporace aktivně poptávají a nadšeně přijímají do svých řad.

Ale jak psychopata poznat? Staré psychologické testy selhávají, sestavují se proto nové. Dle docenta Ptáčka je nutné zkoumat interpersonální životní styl, emoce, životní krize, hodnotové ukotvení, stejně jako vztahy a širší sociální kontakty a v neposlední řadě podrobit kandidáta Hareho testu. V některých případech se dá s jistotou určit, že se jedná o psychopata, už když odpoví na inzerát. Nevěříte?

Hledá se psychopat. Na plný úvazek

Podívejme se kupříkladu na následující inzerát: firma hledá kandidáta na pozici do TOP managementu a ideálního kandidáta by si představovala takto:

  • energická a dynamická osobnost
  • vedoucí schopnosti
  • sociální zdatnost, dobré vystupování
  • schopnost rychle jednat a rozhodovat se
  • psychická odolnost
  • schopnost rychle se přizpůsobit změně

 

Pokud dáme tyto požadavky do psychopřekladače, tak firma hledá uchazeče, který je:

  • Bezohledný
  • Dominantní
  • Manipulativní
  • Impulsivní
  • Necitelný
  • Bezpáteřní

…což jsou (shodou okolností?) základní charakteristiky psychopata. Otázkou zůstává: uvědomují si to firmy? A uvědomují si, že mají psychopaty ve svých řadách? Podívejme se na stručnou charakteristiku psychopata v TOP managementu.

Profil korporátního psychopata

A teď se dozvíte něco genderově totálně nevyváženého: ženy z toho vychází vlastně dobře, protože korporátní psychopati jsou většinou muži kolem 40 let, velmi dobře/nadprůměrně kvalifikovaní, sociálně nenápadní a ve firmě jsou delší dobu. Tito lidé v podstatě můžou za hospodářskou kriminalitu – jejich profily totiž perfektně sedí na členy top managementu, kteří mají na svědomí až 25 % finančních podvodů.

psychopati prace

A světe div se, psychopat z toho většinou vyjde nejen bez záznamu v trestním rejstříku, ale často i s nemalým obnosem peněz. Je totiž mistrem v tzv. neutralizaci – to jsou postupy, které mu umožňují chovat se kriminálně (psychopaticky) a přitom vinu přesměrovat jinam. Cílem je zachovat si dobrou tvář před sebou i okolím, zabránit konfrontaci a odplatě a přiřadit činu smysl, případně přesvědčit okolí, že vlastně o nic nešlo.

Od koho se učit neutralizaci?

Nefalšovaný psychopat problém nebagatelizuje, jen mistrně obrátí ve významu (vždyť to dělali pro blaho firmy/vztahu, hodně se angažovali, odvedli dobrou práci, mají právo, nasbírali pozitivní body…). Odmítá újmu (co se stalo, nikoho nepoškodilo), odpovědnost (to byla nehoda, nevěděl jsem o tom), následky (firma to unese), když jde do tuhého, pomáhají si potvrzením autoritou (experti mi dají za pravdu) či spiknutím (všichni se proti mně spikli).

Na přednášce zazněly i velmi pěkné konkrétní, až učebnicové neutralizační výroky, jejichž autorem je nejmenovaný premiér v demisi. Zde je jejich stručný výčet:

„Udělal jsem to jen pro lidi.“

„Vůbec nic jsem z toho neměl.“

„Dělají to všichni.“

„Nikoho jsem nepřipravil o peníze, teprve když se do toho přimíchala policie, tak to tak vypadá.“ – odmítnutí újmy

„Výčitky svědomí nemám.“

Nemáte psychopaty? Vyrobte si je

Co se stane, když čerstvý absolvent nastoupí do korporátu? Buďto to dá a stane se z něj manažer (a je s největší pravděpodobností psychopat), nebo to nedá (protože je normální a nechce si nechat zruinovat život) a je společností vyhodnocen jako neúspěšný nebo v lepším případě nepřizpůsobivý jedinec. Samozřejmě i zde existuje třetí, zlatá střední cesta. Zůstat a přizpůsobit se. Jak říká Zimbardo, zlu podléháme. Uvnitř (některých) korporátů fungují specifická pravidla, která jsou psána na míru psychopatům. Psychopati totiž nepotřebují osobní život, skvěle zvládají stres, umí se vymluvit z každé situace, umí se učinit nepostradatelnými. A tím nastavují novou normu. Jsou obrazem toho, jak by měl zaměstnanec fungovat.

Psychopatická organizace manipuluje zaměstnance k ústupkům, vytváří kompetitivní prostředí a posouvá hranice normálního.

„Normální“ člověk však takovým způsobem fungovat nemůže. Ale může přijmout novou normu, vzít ji za svou (když to ostatní akceptují, jsou tu už léta, asi bych se měl/a přizpůsobit). Psychopatická organizace tak dělá ve vztahu k zaměstnanci totéž, co psychopat v osobním kontaktu. Manipuluje zaměstnance k ústupkům, vytváří kompetitivní prostředí a posouvá hranici toho, co je normální, do míst, kde je jí to prospěšné. Když psychopat někoho zlomí, odkopne ho a jde hledat novou oběť. Když zlomí (lépe snad sedí výraz vytěží) korporát zaměstnance, vyhodí ho a nahradí mladším, výkonnějším, neopotřebovaným.

Společensky prospěšný psychopat

Na závěr trochu optimisticky: psychopatie může být v určitých situacích ku prospěchu. Například při propouštění zaměstnanců. Komu by se chtělo sedět celý den v zasedačce a oznamovat lidem, že nebudou mít na chleba? Psychopatovi. Další profesí, která je pro psychopaty jak dělaná, je vymáhání pohledávek. Psychopat nemá soucit, nenechá se ukecat a je velmi, velmi vytrvalý. Specifickou profesí je, jak jsme se dozvěděli na přednášce, kupříkladu strojvedoucí. Co udělá člověk, který má běžné reakce, když uvidí, že mu před vlak skočí člověk? Pravděpodobně zabrzdí. Tím ale ohrozí cestující. Psychopat je chladnokrevný a naopak na to šlápne.

Co z toho plyne? Že kdyby čeští politici změnili zaměstnání, mohli by pravděpodobně dostát svým předvolebním slibům a být společnosti alespoň částečně ku prospěchu. Ale to by museli „trpět“ sebereflexí, což nefalšovaným psychopatům nehrozí. A snad také ponaučení, že není moudré nechat stát v rukou někoho, kdo ho chce řídit jako psychopatickou firmu.

foto: Shutterstock

Alice Rachel Mikulášová

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.