Už víme, že kybernetickým útokem lze vypnout elektrárny. Nebo ukrást bitcoiny. A co takhle zaútočit na bankovní systém?

Přečteno 1022x

Zatímco ve "skutečném světě", jako je Sýrie, se ještě bojuje válečnými zbraněmi, v tom našem virtuálním už tyto zbraně zapotřebí nejsou. Vlády se více než klasických konfliktů bojí těch kybernetických. Západní svět se nejvíce obává hackerských útoků ze Severní Koreje a z Ruska. Chtěl se na ně dokonce i připravit, ale moc to nedopadlo.

Související…

Elon Musk naléhavě tweetuje: AI je nebezpečná!Nebezpečí umělé inteligence? Sbírá o nás data každou vteřinuFenomén nomofobie! Jak moc je závislost na mobilu nebezpečná

Severokorejští hackeři se pod patronátem Kimova režimu snaží především o finanční útoky. Známé jsou jejich loupeže bitcoinů, podle expertů stáli ale i za loňským virem WannaCry, který zablokoval počítače s přístupem do Windows a za jejich odblokování "žádal výkupné". Virus napadl tisíce počítačů v 150 zemích a podařilo se mu vyřadit počítačovou síť britských nemocnic.

Ruským hackerům se zase na konci roku 2015 podařilo částečně vyřadit energetický systém Ukrajiny. Den před Vánocemi bylo na západě země několik hodin bez proudu asi sedm tisíc lidí. Tento útok stál miliardu dolarů a byl jedním z nejdestruktivnějších v historii internetu.

Hackeři mají, co se týče kybernetických zbraní, eso v rukávu. Je těžké je odhalit, lehké je zapřít a snadno je lze zaměřit na nepřítele.   

 

Skutečnost, že žádná zpravodajská agentura nevěděla, že k němu dojde, a jednotlivé země tak prakticky neměly šanci zareagovat, přivedla podle informací New York Times skupinu ministrů financí k simulaci podobného útoku. Ten měl znamenat konec finančních trhů a zmrazení veškerých globálních transakcí. Pokus se ale brzy přeměnil ve frašku. Nikdo nechtěl přiznat, kolik škody by mu takovýto útok mohl napáchat a v jak bezmocné situaci by se ocitnul. 

Od filmu k realitě

S kybernetickými útoky se setkáváme zhruba dvě desetiletí. Do širokého povědomí veřejnosti se dostaly prostřednictvím filmu "Die Hard" natočeného podle románu Jamese Pattersona. V reálném světě kybernetický svět začal jaksepatří ožívat v roce 2008, kdy Spojené státy a Izrael nasadily nejmodernější kybernetické zbraně v dějinách do íránského jaderného programu a dočasně ho ochromily v naději, že zemi přimějí, aby začala vyjednávat. Nutno podotknout, že žádná ze zemí odpovědnost za útok nikdy nepřiznala.

Ačkoli americký ministr obrany řekl, že USA by měly být připraveny použít jaderné zbraně k odvrácení i nejaderného útoku včetně kybernetického, většina odborníků považuje tuto hrozbu za nereálnou.

Své obavy svého času vyslovil Barack Obama a odstartoval tak kybernetický závod historických, ale skrytých rozměrů. Za necelých deset let se sofistikovanost kybernetických zbraní vylepšila tak, že mnohé útoky, které nás dříve šokovaly, ve srovnání s těmi současnými, jichž se dopouští Severní Korea a Rusko, vypadají jako drobné potyčky. 

Nukleární versus kybernetické

Je nesporné, že symbolem národní moci jsou stále zbraně nukleární, jak ukázalo nedávné setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a severokorejského vůdce Kim Čong-una v Singapuru. Ty ale nemohou být použity, aniž by způsobily konec lidské civilizace. Nebo přinejmenším režimu. Není tedy překvapením, že si hackeři, a nejen ti, kteří pracují pro Severní Koreu, uvědomili, jaké eso v rukávu v podobě kybernetických zbraní mají: je těžké je odhalit, lehké je zapřít a snadno je lze zaměřit na nepřítele.   

Kybernetický útok je zkrátka efektivní způsob, jak vyvinout sílu bez jediného výstřelu. Tyto útoky je zároveň obtížné zastavit, protože samotné určení, odkud pocházejí, zabere čas. A v některých případech se na to nepřijde nikdy.

Další nespornou výhodou hackerů je fakt, že rozsah cílů je nekonečně široký.

Kybernetičtí útočníci neboli hackeři se tak domnívají, že neexistuje téměř žádné riziko, že by se USA nebo jakákoli jiná velmoc začaly účinně bránit. A ačkoli americký ministr obrany Jim Mattis řekl, že USA by měly být připraveny použít jaderné zbraně k odvrácení i nejaderného útoku včetně kybernetického, většina odborníků považuje tuto hrozbu za nereálnou.

Existenční hrozba

Další nespornou výhodou hackerů je fakt, že rozsah cílů je nekonečně široký. A většina těchto cílů nespadá pod vládní ochranu. Banky, energetické sítě, lodní doprava, soukromé nemocnice, internetové bezpečností kamery, automobily, ale i obyčejné spotřebiče... Za ochranu vašeho počítače s bitcoiny nebude rozhodovat žádná vláda, i kdyby k tomu měla ty nejrozvinutější prostředky, jako má vláda USA.

Co tedy s tím? Spojené státy bezesporu musí dál zlepšovat svou kybernetickou obranu. Zranitelnost amerických sítí podle New York Times v podstatě odradila USA od odvetného opatření proti Rusům, Číňanům, Severokorejcům a Íráncům. Jedním ze způsobů, jak zajistit účinnou kybernetickou ochranu, je zakázat, aby na trh mohlo být uvedeno jakékoli nové zařízení, pokud nesplní základní bezpečnostní požadavky. 

A pak je třeba stanovit si priority a definovat, které sítě vyžadují nejvyšší stupeň ochrany. Mattisova hrozba asi věrohodná opravdu nebude. Pokud tedy kybernetický útok nevyvolá existenciální hrozbu pro celou Ameriku. A to už reálné je.

foto: Shutterstock, zdroj: New York Times

Jana Abelson

Jana Abelson

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.