fbpx

Zuzanu Gombošovou začalo štvát, jak se plýtvá drahými materiály, vymyslela proto svůj

Přečteno 4466x

Zuzana Gombošová měla v Turecku našlápnuto k úspěšné kariéře módní návrhářky. Začalo jí ale vadit přesně to, co by ji teoreticky mělo těšit. Obrovská konzumace oblečení, které se mnohdy použilo jen pro jednu jedinou příležitost. Pak pomalu umíralo ve skříních a nakonec se vyhodilo. To vše v kontrastu s náročností jeho výroby, podmínkami pro malé dodavatele a na ekologický dopad na planetu. Zuzana proto začala pěstovat svou vlastní látku, která je stoprocentně rozložitelná a roste na kokosové vodě.

„Na každý industriální proces existuje mikrob, který ho umí také. Jen jsme z jejich schopností objevili a využili zatím méně než jedno procento. A to je škoda,“ popisuje se zápalem drobná Slovenka v Cafe de Paris na Malé Straně. Čas od času se sem Zuzana vrací. Nejen za rodinou, ale i kvůli tomu, že v Indii, kde momentálně žije a pracuje, nemá ještě povolení k trvalému pobytu. A tak prozatím hromadí razítka v pase a obnovuje vízum.

Budoucnost materiálů

Po studiu v Liberci a několika letech v Istanbulu, kde se slibně rozjížděla její kariéra, odešla do Londýna, aby na Central Saint Martins College of Arts and Design studovala obor Material Futures neboli budoucnost výrobních materiálů. Tam pronikla do světa mikroorganismů, které vytvářejí celulózu, a v rámci studia navrhla přístroj, kterým dokáže kontrolovat její růst.

Související…

Konopí je vhodným materiálem na spodní prádlo i adeptem na biopalivo Univerzální oděv z přírodního materiálu? Seznamte se s úvodnicíZnáte nejdražší materiál na planetě? Za metr čtvereční dáte víc než dva miliony korun

„Základem jsou tekuté živiny, třeba vanička s čajem nebo ovocným džusem, do které se vloží bakteriální kultura. Po několika dnech na povrchu vyroste bílá vrstva, celulóza, za dva týdny je hmota asi 1 až 1,5 centimetru tlustá,“ popisuje Zuzana. A tvar této hmoty není omezen na pouhý obdélník. Podle toho, ve kterém místě biologické kultury více či méně živíme, můžeme celulózu nechat narůst do nejrůznějších tvarů. „Mohli bychom tak nechat růst třeba žíly či jiné implantáty,“ vysvětluje Zuzka a výsledek procesu přirovnává k výrobkům z 3D tiskárny. Její celulóza roste průměrně 12 dní, z ní se pak získá materiál s podobnými vlastnostmi, jako má kůže. Nazvala jej Malai. Tloušťka i povrch se mohou lišit podle přání zákazníka, na dalších vlastnostech Zuzka průběžně pracuje.

Malai na kokosové vodě

Po Londýně přišla nabídka z Indie a Zuzana se přesunula do Asie, kde zjistila, že její materiál se dá pěstovat i na kokosové vodě. „Není to nová technologie, na Filipínách ji používají přes sto let. Fermentací kokosové vody produkují takzvanou Nata de Coco, želatinovou hmotu, kterou používají spíš v potravinářském průmyslu než v textilním. Celý výrobní proces Malai by se dal dobře připodobnit k výrobě papíru,“ říká.

Paradoxem je, že kůži zkoušíme nahradit plasty, které by se naopak na krátkodobé věci vůbec neměly používat, protože se jich pak naše planeta jen těžko zbavuje.

Po roce pokusů se Zuzana se svým indickým partnerem Susmithem dostali do stádia, kdy mají svého vlastního dodavatele kokosové vody. „Jedna kokosová fabrika v průměru vyprodukuje 4000 litrů kokosové vody za den, která se nedá nijak využít. Vypouští ji do odpadního systému a znečišťují vodu. Já z této vody můžu mít 320 metrů čtverečních materiálu,“ vysvětluje další motivaci Zuzana. Ve své manufaktuře zaměstnává několik sousedů, kteří mají letité zkušenosti s výrobou lan z kokosových vláken.

O její materiál Malai začínají projevovat zájem módní tvůrci. Je totiž plně rozložitelný a vyrábět se z něj dají doplňky, boty či interiérový design. „Samozřejmě se vám kabelka nerozsype ve skříni, časem získá patinu, a pokud by se vám už nelíbila, stačí ji hodit do kompostu, tam zaručeně zmizí,“ směje se návrhářka.

Alternativa ke kůži

Na veřejnost se první vzorky nového materiálu dostaly teprve před pěti měsíci. Zuzčiným hlavním úkolem je teď zvýšit pevnost materiálu, do budoucna by chtěla mít i malou řadu svých vlastních výrobků. A také shání investory na větší přístroje. „Zatím je za vším spousta manuální práce, která zvyšuje cenu, a já mohu vyrobit plát maximálně o velikosti jeden metr čtvereční. Momentálně ten metr stojí asi 30 euro a dokázali bychom jít i o 20 % dolů. Rozhodně ale nepůjdeme do ničeho masového. Limituje nás roční úroda kokosu a rádi bychom navázali i na tradici tohoto průmyslu, který místní popisují jako cottage industry, tedy decentralizovanou, podomácku a v malých objemech provozovanou výrobu.“

Srovnání s kůží nemá moc ráda, i když právě alternativa ke kůži představuje asi největší ekonomický potenciál. „Chtěla bych, aby se na Malai lidé dívali jako na samostatný materiál, ne jako na náhražku kůže. Má své charakteristické vlastnosti a srovnání může být zavádějící.“ Proto pro něj hledá i specifické využití, hlavně tam, kde není potřeba žádná extra výdrž, třeba v módě. „Lidé dnes své oblečení a doplňky nosí mnohem kratší dobu a paradoxem je, že kůži zkoušíme nahradit plasty, které by se naopak na krátkodobé věci vůbec neměly používat, protože se jich pak naše planeta jen těžko zbavuje. I proto jsem hledala ještě jinou cestu,“ dodává Zuzka.

foto: Tomáš Železný

Galerie

Hana de Goeij

Hana de Goeij (hdg)



Související články


Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.